Hlavní strana

Čteme o nich v kriminálních rubrikách. Díváme se na skandální reportáže o „úchylech“, kteří zneužívají a vraždí naše děti. Pedofil patří na šibenici. Preventivně. Stejně dřív nebo později dítěti přece ublíží. Tak je to vždycky. Anebo ne? Věděli jste, že devět z deseti sexuálních zneužití dětí se nedopouštějí pedofilové, ale lidé, kteří mají zcela jinou psychickou poruchu? Devadesát procent pedofilů dítěti nikdy neublíží. Zbývajících deset procent si nezaslouží omluvu, ale trest. O nich se ale dnes bavit nebudeme. Jak se žije člověku, který se narodil se sexuální preferencí, kterou si nevybral a je pro něho i společnost morálně nepřijatelná? O životě a pocitech nekriminálních pedofilů jsme si povídali s Petrem K.

Jak dlouho vám trvalo, než jste přijal skutečnost, že jste orientovaný jinak, než je běžné?
Trvalo mi to sedm let od prvních indicií, které jsem vnímal asi ve třinácti. Že jsem pedofil, jsem pochopil, když mi bylo dvacet, zamiloval jsem se tehdy do desetileté Klárky.

Představuju si, že by mě zjištění, že jsem orientovaná na děti, nejdřív asi hrozně vyděsilo. Měl jste to taky tak?
Víte, dřív nebylo moc informací. Když mi bylo třináct, četl jsem v krimi rubrikách papírových novin články o zločincích, kteří zneužívali děti. Mně se přitom v tom věku líbily dívky ve věku 7–9 roků. Vnímal jsem, že jsem jiný a že to nemůžu říct spolužákům, protože by si mě zařadili do krimi škatulky „pedofil“, ale ani jsem se nikde nedočetl, že existují lidé, kterým se líbí děti. Myslel jsem si, že jsem na celém světě sám. Rozumíte, že jsem dosud „vědci nepopsaný případ“. No a zjištění přicházelo postupně – na VŠ jsem se dostal ke stránce, kterou psal jiný pedofil, a po přečtení jsem měl pocit, že to jsem přece já. Později jsem narazil na chatovací místnost, kde jsem se poprvé v životě „setkal“ s lidmi, kteří popisovali stejné pocity, jako jsem cítil.

Dá se říct, zda informaci o vaší preferenci přijímají lépe muži, nebo ženy?
Nemám v tomto statistku, ale lépe se mi vždy svěřovalo ženám. Přijdou mi empatičtější, víc citově zaměřené, mám pocit, že to i víc chápou. Ale mužům jsem se opravdu moc nesvěřoval, kamarádi na VŠ, pak asi tři nebo čtyři tatínkové.

Kolik lidí z vašeho okolí tuhle informaci má? Setkal jste se i s negativní reakcí?
No, je jich poměrně dost. A setkal jsem se i s velkou negativní reakcí, která vedla k tomu, že jsem byl donucen ukončit činnost v jednom sdružení, ve kterém jsem se věnoval dětem v rámci volnočasových aktivit.

Myslíte si, že je rozdíl v tom, jestli žena, které se svěříte, má děti, nebo ještě matkou není?
Nevím, myslím si, že v tom rozdíl není. I ženy, které měly děti, přijaly informaci o tom, že se mi líbí malé dívky, velmi dobře. Snad možná svěření se mamince dívky, do které jsem byl zamilovaný, bylo takové jiné. Chvilku mě hlídala, ale po čase se vrátilo vše do starých kolejí.

Měl jsem vždycky velkou touhu tu krásu, kterou v těch dívkách vidím, chránit.

Měl jste někdy vztah i s dospělou ženou? Nebo se do některé zamiloval? Nebo to není možné?
Když mi bylo asi sedmnáct, zamiloval jsem se do třináctileté, o rok později do sedmnáctileté. Považoval jsem je v podstatě za „vrstevnice“. Pak jsem byl platonicky zamilovaný do dívek výrazně mlaších. Momentálně mám téměř dvouletý vztah s A., které je šestnáct let, a moc si přeju, aby to bylo už napořád. Nicméně vztah s dospělou ženou jsem tím pádem neměl (má přítelkyně ještě úplně dospělá není), obecně si ale myslím, že bych byl schopný se do dospělé ženy zamilovat.

Když jsem se na náš rozhovor chystala, hodně jsem přemýšlela o motivu budoucnosti ve vztazích obecně. Lásky pedofilů v sobě asi nesou trpkou příchuť brzkého konce a nereálnosti pokračování. Co si o tom myslíte?
Možná ano. Na druhou stranu ani vztahy mezi dospělými někdy netrvají tak dlouho jako zamilování některých pedofilů. Já to měl vždy tak, že jsem se zamiloval a čekal, zda se do mě dívka zamiluje, až „vyroste“.

Co je pro vás osobně na dětech nejkrásnější?
Jejich bezprostřednost, nevinnost, obyčejná krása, přirozenost.

Co až vaše partnerka ztratí dívčí pel? Nemáte obavy, že bude obtížně přijímat své stárnutí?
Ona moje A. už teď nemá příliš toho, co vidím u mladších dívek. Nicméně je to, jako kdybyste se ptala pětadvacetiletého, který se zamiloval do spolužačky. Co až budou oba o dvacet let starší, jak se promění jejich vztah? Nemáte obavy, jak bude žena přijímat své stárnutí, zatímco kolem se bude objevovat pořád mnoho jiných a mladších? Já věřím, že svoji přítelkyni budu milovat pořád stejně. Tak jako se milují i lidé, kteří se poznali mladí a prožijí spolu celý život. Krása opadne, tělo se změní, ale přeci milujete duši toho člověka. A to, že miluje on vás, je také důležitý aspekt.

To ano, na druhou stranu si myslím, že u mužů s běžnou orientací se pomyslné nůžky atraktivity rozevírají, líbí se jim mladé dívky a třeba i vrstevnice.
To ano, ale já asi těžko budu opouštět svou partnerku proto, protože se mi líbí nějaká desetiletá dívka. Už teď jsem vlastně celý život čekal a opět v podstatě čekám. Věřím ale, že moje A. je ta pravá.

Je váš přístup mezi pedofily častý? Mám na mysli to, že jste připraven ji milovat i ve zralém věku a věříte, že to tak bude?
Víte, já si vztahu s A. velice vážím. Myslím si, že u heterosexuálních pedofilů to je poměrně časté, ale taky asi záleží na věku – když mi bylo dvacet, připadalo mi reálné čekat na desetileté děvče, než dospěje, teď ve svých šestatřiceti to vnímám jinak.

Jak se na to dívá vaše dívka? Mluvíte spolu o budoucnosti, o tom, že se vám líbí malé dívky?
Ano, ví to. A o budoucnosti se bavíme docela často.

Chtěl byste mít vlastní rodinu?
Rozhodně. To už od těch dvaceti let.

Je pro vás důležité, aby vaše děti věděly o vaší preferenci, nebo to považujete za zbytečné, pokud budete žít v lásce s jejich matkou bez ohledu na to, kolik je komu let?
Nevím, nedokážu si to představit. Jediné děti, kterým jsem se kdy svěřil, byl desetiletý kluk a dvanáctiletá dívka (děti od rodičů, kteří o mně věděli, a otevřeně se i před nimi na téma pedofilie se mnou bavili). Možná by to přišlo ve chvíli, kdyby se zeptaly: „Tati, a nejsi pedofil, když ses s maminkou seznámil, když jí bylo čtrnáct a tobě hodně přes třicet?“ Co já vím. 🙂

Možná tolik nezáleží na jejich věku, ale spíš na tom, že jsou to vaše (třebas už dvacetileté) děti. Zdali byste mel potřebu s nimi tuhle skutečnost vůbec sdílet.
Kdyby bylo na mně, tak bych chtěl veřejně vystoupit a vykřičet do světa: „Podívejte se, jsem pedofil, pracuji jako učitel, mám rodinu a nikomu jsem nikdy neublížil, tak konečně začněte rozlišovat!“ Akorát se může stát, že tímto krokem bych mohl své rodině ublížit (ztráta práce, posměšky mým dětem od dětí ve škole atd.).

Myslíte, že jednou bude společnost dostatečně připravená na to, abyste to vy nebo jiní v dalších generacích mohli takhle otevřeně říct? Co se pro to dá udělat?
Svěřil jsem se v práci dvěma kolegyním. Když nežijete v souladu s tím, co cítíte, když se před ostatními musíte přetvařovat, neustále vás to sžírá. Prožíval jsem podobné pocity, jako když mi bylo těch třináct a myslel jsem si, že jsem na celém světě sám. Byl bych moc rád, aby příští generace dospívajících kluků (ale i holek) nemusely žít ve strachu, že to o nich někdo zjistí. Pokud bychom měli čekat na okamžik, kdy bude společnost „připravená“, tak se nedočkáme. Je nutné, abychom ten krok udělali my sami. Ostatně Daniel z filmu Danielův svět tento krok již udělal.

Říká se, že pedofil dětem rozumí víc než většina dospělých. Myslíte, že to je pravda? A pokud ano, proč je tomu tak?
Obecně to asi pravda bude – to lepší vcítění se do dětské mysli, duše, to k pedofilii určitě patří.

A proč tomu tak je?
Dítě, dětské chování a přemýšlení zřejmě rezonuje s nějakými psychickými receptory v mozku pedofila, který je na ně nějak citlivější, vnímavější.

Co byste poradil člověku, který právě objevuje svou preferenci?
Aby byl v klidu a nezapomněl, že podobnými zkušenostmi si prošlo a prochází mnoho lidí. Aby se poctivě snažil poznat sám sebe a věděl, jak chce přistupovat k dětem, a podle toho se také vždy choval (mám samozřejmě na mysli korektní přístup). Kdyby cítil nějaké pnutí nebo komplikace, tak aby se někomu svěřil a nezůstával s tím sám.

Co si myslíte o již existujících dětských pornografických materiálech, měly by se zakázat, nebo ne?
Šíření pornografických materiálů, které zobrazují reálné děti, by mělo být bez souhlasu zobrazených osob zakázané. Druhá věc je morálka, protože zákony z ní vycházejí, takže by ten souhlas zobrazených osob stejně nebyl možný. Mělo by se jít po těch, co materiály s reálnými aktéry vyrábějí a šíří. U kresleného porna nevidím důvod, aby bylo trestané. Nakreslit vraždu taky není trestné.

Přinese pornografický materiál člověku uvolnění, nebo spíše reálně neukojitelné vydráždění, nebo je to individuální?
Mně osobně masturbace přináší uvolnění. U někoho může převládnout nabuzení, ale to zřejmě jen do orgasmu. Pak u zdravého člověka přichází uvolnění a snížená chuť k dalším sexuálním aktivitám. Spíš to může souviset s tím, že člověk vidí, že někdo něco takového mohl, a on sám to nikdy udělat nemůže. Ale i výzkumy hovoří jasně – že prohibice pornografie přinesla víc případů sexuálních trestných činů a po umožnění pornografie (té legální) následoval pokles těchto činů.

Jak pomoci pedofilům, aby neselhali?
Myslím si, že nejdůležitější je osvěta – pedofil, který o své odchylce ví, je mnohem méně nebezpečný, protože s ní může něco dělat. Zatím ještě stále není snadné za někým přijít a svěřit se mu s tím, že se mi líbí děti. Bylo by skutečně třeba, aby se obecně do povědomí lidí dostal pojem pedofil jako označení pro člověka, kterého přitahují děti, přitom aby byli zcela prostí předsudků vůči takovým lidem. Já funguji jako všichni ostatní lidé, liším se jen v tom, kdo se mi líbí nebo kdo mě přitahuje. Když bude člověk cítit, že má smysl se snažit žít dobrý život, snižuje to pravděpodobnost jakéhokoliv kriminálního jednání. Když budu předem odsouzen jako ten, kdo je dětem nebezpečný (např. pokud by represe vůči pedofilně orientovaným lidem postoupila natolik, že by se dělaly povinné sexuologické testy, při jejíchž pozitivním nálezu pedofilie by byl tento člověk navždy „odsouzen“ například k tomu, že by nikdy nemohl pracovat s dětmi), jakou budu mít motivaci snažit se žít dobrý život?

Jak se díváte na ty, kdo selhali?
Liší se to podle příčiny selhání. Pokud selhal člověk, který o své odchylce nevěděl, část viny nese prostředí, ve kterém vyrůstal. Pokud však někdo ví, že je pedofil, a záměrně vyhledává příležitosti pro zneužívání dětí, nemám příliš pochopení. Takový člověk si zaslouží skutečně přísný trest, a v případě opakování bych byl i pro doživotní detenci.

Co vám osobně vaše odlišnost dala a co vzala?
Dala mi jiný pohled na svět, na život, vidím krásu tam, kde jiní třeba nevidí nic než jen zlobivé dítě. Co mi vzala? Možná trochu vnitřního klidu a bezpečí – necítím se vždy úplně komfortně při pomyšlení, co kdyby se někdo nepovolaný o mé orientaci dozvěděl. Mohl by mi totiž způsobit velké ztráty. Na druhou stranu věřím, že by snad můj bezúhonný život pro lidi nakonec znamenal víc než nálepka pedofila.

Setkal jste se s pedofily zralého věku? Jak žijí, měli to dříve těžší? Překvapil vás některý z nich svým názorem?
S takto „zralými“ pedofily jsem se osobně nesetkal a ani nevím, jaké to měli. Vyřešili si svou sexualitu po svém, bez dostupných informací, a dnes tak nemají důvod kontaktovat nás, mladší, kteří jsme na internetu aktivní. Myslím si, že to dřív měli o něco obtížnější, přece jenom internet přinesl velkou změnu v komunikaci a v dostupnosti informací. Myslím si, že o pedofilech se bude ještě hodně psát a budou se dělat různé výzkumy. Bude ještě hodně dlouho trvat, než lidé pochopí, že pedofil nerovná se ten, kdo zneužívá děti.